Co se stalo v roce 1945

Rok 1945 byl rokem osvobození, ale i hluboké bolesti. Skončila druhá světová válka, do ulic přišla naděje – a zároveň smutek z obětí, které už se nevrátily. V Terezíně řádila epidemie, Praha povstala, kultura se nadechla k novému životu. Tento článek z dědečkova vyprávění je o tom, co se opravdu dělo v posledních týdnech války i v prvních dnech svobody.

Co se stalo v roce 1945? - začátek konce

Rok 1945 nezačal nadějí. Začal mrazem. Fyzickým i lidským. Válka trvala už šestým rokem a všichni cítili, že její konec se blíží – ale nikdo nevěděl, co bude po něm. Fronty se posouvaly, města hořela a zprávy z východu i západu byly plné čísel, jmen a mlčení.

V lednu se do pohybu dala i jedna z posledních zoufalých německých protiofenzív na západě – bitva v Ardenách. Neuspěla. O pár týdnů později spojenci překročili Rýn a Rudá armáda se blížila k Berlínu. Německo praskalo zevnitř.

Terezín v posledních dnech války

Zatímco se svět chystal na závěrečnou kapitolu války, v českém Terezíně se odehrála tragédie tichého druhu. Nacisté ve snaze „nenechat vězně padnout do rukou nepřítele“ evakuovali věznice a koncentrační tábory. Desetitisíce lidí bylo nacpáno do přeplněných vlaků a posláno na cestu bez cíle.

Terezín se stal sběrným bodem. Mezi 20. dubnem a 6. květnem 1945 sem dorazilo čtrnáct tisíc vězňů. Vyhladovělí, vysílení, nemocní – a s nimi i skvrnivka.

Do boje s epidemií nastoupili nejen vězni, ale i dobrovolníci z České pomocné akce pod vedením lékaře Karla Rašky. Pracovali bez přestávky, často bez ochranných prostředků. Mnozí z nich zemřeli – celkem životy položilo 1 500 vězňů, desítky židovských zdravotníků, čtyři čeští dobrovolníci a sovětští zdravotníci. A přesto – podařilo se zabránit úplné katastrofě. Terezín přežil.

Povstání v Praze a poslední dny okupace

Na začátku května už bylo jasné, že se Německo rozpadá. V Praze 5. května vypuklo povstání. Lidé se zvedli téměř spontánně. Vynášeli ukryté zbraně, stavěli barikády, přerušovali komunikaci s německými jednotkami. Německá armáda reagovala tvrdě – ale touha po svobodě byla silnější.

Praha byla posledním hlavním evropským městem, které ještě nebylo osvobozeno. Rudá armáda směřovala na Berlín, americká armáda se zastavila podle dohody se Stalinem u Plzně. Město se tak bránilo samo až do 9. května, kdy do něj vstoupila sovětská vojska.

O den dříve – 8. května – Německo oficiálně kapitulovalo. Nejprve v Remeši, poté 9. května znovu v Berlíně, na žádost Stalina. Válka v Evropě skončila.

Po válce: návraty, obnova, bolest

Konec války ale neznamenal konec utrpení. Z táborů se začali vracet přeživší. Mnozí neměli kam. Rodiny byly zničené, domovy obsazené, zdraví ztracené. Pro tyto lidi vznikla pomocná centra v rámci „akce Zámky“, kterou vedl Přemysl Pitter – zaměřená na péči o děti přeživších židovských rodin.

Valašské vesnice jako Ploština nebo Prlov byly jen pár dní před osvobozením vypáleny nacisty. Trest za pomoc partyzánům. Oběti těchto tragédií se staly symbolem posledního zoufalého běsnění poraženého režimu.

Kultura se znovu nadechuje

Přestože se rok 1945 odehrával v kulisách trosek a pohřebišť, kultura znovu ožívala. V létě pět mladíků založilo v Praze Divadlo satiry – mezi nimi Oldřich a Lubomír Lipský. Později zde účinkovali Vlastimil Brodský, Miroslav Horníček, Miloš Kopecký či Stella Zázvorková.

V dětských časopisech Junák a Vpřed začal vycházet román Jaroslava Foglara Devadesátka pokračuje. Po měsících cenzury a strachu byl návrat čestných hrdinů a skautských ideálů jako pohlazení. Čtenáři se znovu učili věřit v dobro.

Rok, který zůstává

Rok 1945 se nedá uzavřít do jedné věty. Nebyl to jen rok osvobození. Byl to rok smrti i znovuzrození, zoufalství i odvahy. V Terezíně se umíralo na infekci, v Praze se umíralo na barikádách. A mezi tím vším se narodila víra, že po temnotě může přijít světlo.

Narozeninové noviny 1945

Dodnes si rok 1945 připomínáme. Ne kvůli číslům, ale kvůli příběhům. Kvůli lidem, kteří nerezignovali. Kvůli těm, kdo místo pomsty zvolili pomoc. A kvůli naději, která se tehdy znovu naučila růst.

Jestli hledáte dárek pro příbuzného – prababičku, babičku, dědu, pradědu, … určitě jim pořiďte Narozeninové noviny z roku jeho narození. Dočte se tam daleko více o tom, co se stalo v roce 1945, než je uvedeno v tomto vzpomínkovém článku. Nechejte si do novin vložit staré fotky a nezapomeňte, že noviny můžete použít jako přání – na čtvrté straně je totiž možnost vepsat osobní vzkaz nebo gratulaci s podpisy.