Co se stalo v roce 1936

Přesuňme se společně zpátky v čase. Do roku 2000. V obýváku na gauči sedí vedle sebe dcera a její maminka. Společně si povídají a najednou dcera zatouží dozvědět se více, jaké to bylo, když byla maminka dívkou. A maminka začne povídat…

…když mi bylo šestnáct, připadala jsem si už skoro dospělá. Psal se rok 1936. Vzpomínám na tu rodinnou pohodu, kdy jsme se večer scházeli v kuchyňce u stolu, tatínek četl Lidové noviny, maminka spravovala prádlo, babička pletla a děda poslouchal zprávy se zamyšleným výrazem. My děti jsme si nejdřív povídaly o škole, ale nakonec jsme vždycky zpozorněly, když tatínek začal číst, co se děje doma i ve světě.

Svět se zdál být blíž

Jednou z největších událostí byla první plavba zaoceánského parníku Queen Mary. Tatínek si dlouho prohlížel jeho fotografii v novinách a vyprávěl nám, jak obrovská loď to je. Přemýšleli jsme, jaké asi je přeplout oceán a vidět Ameriku na vlastní oči. Pro nás to byl spíš sen než skutečný plán, ale právě takové zprávy nám připadaly jako okno do světa.

Stejně velkou pozornost vzbudil i nový Fiat 500 Topolino. Tak malé auto jsme si ani neuměli představit. Zdálo se, že technika jde kupředu neuvěřitelným tempem a že budoucnost bude úplně jiná než život našich rodičů.

Toto video s názvem „The Fiat 500 or the Cinquecento“ z produkce Global Image Works detailně mapuje historický kontext, vznik a technické specifikace vozu Fiat 500 Topolino. [1, 2]

Obsah videa v bodech:

Situace v Itálii (0:00–0:48): V roce 1920 bylo v celé Evropě jen 735 000 aut, z toho v Itálii pouhých 32 000 (0:22). Během deseti let se však počet aut v Itálii zešestinásobil, což začalo způsobovat vážné problémy s dopravou a parkováním (0:38). Ukazuje rané, nepraktické pokusy o mikroauta z Evropy a Japonska (0:55).
Zadání pro lidový vůz (0:48–1:59): Automobilka Fiat se rozhodla, že země potřebuje malé, levné auto (1:12). Mělo bezpečně přepravit dva lidi a 100 liber (cca 45 kg) zavazadel v minimálním komfortu (1:23). V roce 1932 tímto úkolem pověřila designéra Danteho Giacosu (1:53). [1]
Představení a parametry (1:59–3:02): V říjnu 1934 Fiat odhalil prototyp nového Modelu 500 (Cinquecento) (2:08). Vůz dostal přezdívku Topolino (myšička), byl dlouhý jen 10,5 stopy (cca 3,2 metru) a vážil pouhých 1200 liber (cca 544 kg) (2:24). Giacosa pro něj navrhl drobný, vodou chlazený čtyřválec o objemu 569 cc s výkonem 13 koní, což stačilo na maximální rychlost 53 mil za hodinu (cca 85 km/h) (2:46). [1]
Unikátní konstrukce (3:02–3:29): Na rozdíl od tehdejších zvyklostí měl vůz motor namontovaný až před přední nápravou, což maximalizovalo prostor pro posádku (3:08). To zároveň umožnilo vytvořit typickou sportovně zkosenou přední mřížku chladiče (3:15). [1]
Cena a obrovský úspěch (3:29–4:43): Auto splnilo hlavní cíl – bylo levné (3:15). Na trh přišlo s cenou pouhých 5 000 lir, což byly jen dvě pětiny ceny tehdejšího modelu Balilla (3:29). Stalo se hitem pro rostoucí italskou střední třídu, lidé s ním jezdili k moři i po nových dálnicích (Autostrada) (3:49). Bhem následujících 12 let Fiat prodal 122 000 těchto vozů (4:14). [1]

Nové zážitky v kině a vzpomínky na pouť

Do kina jsme chodili vždy, když to bylo možné. Nejvíce se hrály československé filmy a já jsem měla ráda romantické příběhy jako Irčin románek, Světlo jeho očí nebo Divoch. Mladší sourozenci se těšili hlavně na veselé komedie, například Tři muži ve sněhu, Švadlenku nebo Na tý louce zelený.

Tatínka více zajímaly vážnější filmy, například Vzdušné torpédo 48 nebo Jízdní hlídka. Kromě toho jsme si v novinách přečetli, že v Drážďanech už lidé navštěvují první trojrozměrná filmová představení. Připadalo nám téměř neuvěřitelné, že diváci potřebují zvláštní brýle, aby film viděli.
Ze všeho nejraději vzpomínám na chvíle strávené s rodinou na pouti v Chocni, ten klid a romantika jsou pro mladou dívku, jako jsem byla já, balzámem na duši.

Knihy, které se u nás četly

Tatínek měl rád české spisovatele a domů často nosil nové knihy. Velkou událostí bylo vydání Války s mloky Karla Čapka. Přestože jsem jí ještě ne zcela rozuměla, četla jsem ji se zájmem.

Bratr si oblíbil Ferdu Mravence od Ondřeje Sekory, maminka četla romány Jarmily Glazarové a babička měla nejraději knihy Karla Poláčka.

Na konci roku jsme se dozvěděli, že Nobelovu cenu za literaturu získal Eugene O’Neill. Tatínka mrzelo, že Karel Čapek nebyl oceněn ani při své páté nominaci. O to větší radost měl alespoň z toho, že Státní cenu za literaturu získali Jaroslav Seifert, Egon Hostovský, F. X. Šalda a Ladislav Novomeský.

Novinky doma

V Praze začal jezdit první trolejbus a noviny psaly také o prvním československém fototelegrafu, který umožňoval rychle přenášet fotografie na velké vzdálenosti. Byly to věci, které nám připadaly skoro jako z budoucnosti.

Maminka si občas pročítala reklamy. V časopisech se doporučovala zubní pasta Chlorodont, krém Mary, přípravek Radion na praní nebo známý Hansaplast. Měla radost z každé novinky, která mohla ulehčit práci v domácnosti.

Sportovní události roku

V létě se hodně mluvilo o olympijských hrách v Berlíně. Tatínek každý den sledoval výsledky v novinách a měl radost z úspěchů československých sportovců. Naši reprezentanti získali celkem osm medailí – tři zlaté a pět stříbrných. Nejvíce se dařilo kanoistům a gymnastům, kteří nám udělali velkou radost.

Olympijské hry ale nebyly jen oslavou sportu. Už tehdy se psalo, že je nacistický režim využívá jako ukázku své síly a propagandy.

Toto video zachycuje zahájení 11. letních olympijských her v Berlíně v roce 1936. Záběry pocházejí z archivu British Pathé a ukazují, jak nacistický režim zneužil sportovní událost ke své vlastní propagandě. [1, 2]

Obsah videa v bodech:

Olympijský oheň (0:08–0:12): Běžec přináší do Berlína olympijský oheň po trase dlouhé 2000 mil z řecké Olympie (0:08).
Příjezd Adolfa Hitlera (0:12–0:19): Zaplněný stadion a ulice lemované nacistickými vlajkami vítají kancléře Adolfa Hitlera (0:12). Malá dívka mu předává kytici. [1]
Defilé národů (0:19–0:42): Hitler zdraví z balkónu sportovce z 50 zemí světa (0:19). Mezi pochodujícími výpravami jsou vidět zástupci Velké Británie, Itálie, Japonska a jako poslední nastupuje hostitelské Německo (0:42). Mnoho přihlížejících i sportovců provádí nacistický pozdrav. [1]
Oficiální zahájení (0:42–1:48): Adolf Hitler pronáší řeč a oficiálně prohlašuje 11. olympiádu za zahájenou (0:42). [1]
Symboly míru a výstřely z děl (1:48–2:06): Jsou vypuštěni holubi jako symbol míru a pálí se slavnostní salvy z děl (1:29). Komentář ironicky zmiňuje, že Německo chce, aby všichni návštěvníci odjížděli jako přátelé (2:01). [1]
Zapálení olympijského kahanu (2:06–2:18): Poslední běžec dobíhá na stadion, stoupá po schodech a zapaluje hlavní olympijský kahan (2:06). [1]
Olympijská přísaha (2:18–2:40): Německý vzpěrač a veterán Rudolf Ismayr skládá olympijskou přísahu, přičemž v ruce drží nacistickou vlajku s hákovým křížem (2:18). [1]

Nejrychlejší muž planety a hvězda OH 1936

Tatínek obdivoval amerického sprintera Jesseho Owense, který navzdory předsudkům zvítězil hned ve čtyřech disciplínách a stal se největší hvězdou her. Zároveň nás mrzelo, že někteří sportovci se her nemohli zúčastnit kvůli svému židovskému původu nebo se účasti z vlastního rozhodnutí vzdali.

Toto video oslavuje legendární úspěch amerického atleta Jesseho Owense, který na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 získal 4 zlaté medaile a svým triumfem přímo před očima Adolfa Hitlera zásadním způsobem narušil nacistickou propagandu o árijské nadřazenosti (0:43). [1]

Obsah videa v bodech:

Ikona her v nacistickém Berlíně (0:06–0:57): Jesse Owens se stal ústřední postavou her roku 1936 (0:43). Jeho týmový kolega Archie Williams ho ve videu označuje za „supermana“ týmu (0:25). Přestože byl stadion obklopen nacistickou propagandou (0:43), diváci Owense při každém příchodu bouřlivě vítali jako absolutní hvězdu a nejrychlejšího muže planety (0:51).
Tři sprinterská zlata (0:57–1:28): Owens s lehkostí vyhrál závod na 100 metrů (0:57). Následně ovládl i 200 metrů, kde překonal olympijský rekord o téměř půl vteřiny (1:09). Třetí zlatou medaili si zajistil ve štafetě na 4 × 100 metrů, kde Američané zvítězili s náskokem 12 yardů a vytvořili světový rekord, který vydržel 20 let (1:22).
Krize v dálce a pomoc německého rivala (1:28–1:59): Čtvrté zlato ve skoku dalekém bylo nejtěžší bitvou (1:28). Owens málem nepostoupil z kvalifikace kvůli přešlapům (1:46). Jeho hlavní německý rival Luz Long mu však sportovně poradil, aby si posunul značku odrazu dozadu a vsadil na jistotu (1:46).
Finálové drama před Hitlerem (1:59–2:16): Ve finále Owens a Long sváděli boj před 100tisícovým, silně domovským publikem (1:59). Když Long Owense bodově dorovnal, stadion vybuchl nadšením (1:59). Owens však kontroval ještě delším skokem a svým posledním pokusem stvrdil vítězství novým olympijským rekordem (2:05).
Příběh čistého přátelství (2:16–2:45): Němec Luz Long byl prvním, kdo Owensovi k vítězství pogratuloval (2:16). Zrodilo se mezi nimi silné přátelství, které přerušila až Longova smrt na frontě v roce 1943 (2:23). Owens později prohlásil, že ani roztavení všech jeho medailí by se nevyrovnalo čistému „24karátovému přátelství“, které v ten moment k Longovi cítil (2:28).

Zprávy, které budily obavy

Ne všechny zprávy ale byly radostné. Čím dál častěji jsme četli o Adolfu Hitlerovi a jeho krocích v Německu. Psalo se o obsazení Porýní, o občanské válce ve Španělsku i o italské okupaci Etiopie (Habeš, Abyssinia).

Tatínek býval po večerním čtení novin zamyšlený. Mluvil také o půjčce na obranu státu a o tom, že Československo začíná více myslet na svou bezpečnost. Tehdy jsem ještě úplně nerozuměla proč, ale cítila jsem, že dospělí mají z budoucnosti stále větší obavy.

Tento autentický dobový film s názvem „First War Film From Abyssinia“ z 10. října 1935 pochází z archivu AP Archive. Zachycuje úplný začátek konfliktu, mluví v něm patnáctiletý etiopský voják a ukazuje obě bojující strany (0:07). [1, 2]

Ve videu můžete spatřit:

Svědectví mladého vojáka (0:07–0:36): Patnáctiletý etiopský chlapec v angličtině vysvětluje, že jeho země je mírumilovná, válku nechce, ale pokud budou napadeni, budou bojovat do poslední kapky krve (0:07).
Protesty v Addis Abebě (0:36–1:04): Davy v hlavním městě demonstrují proti italské invazi, zatímco město sužují silné přívalové deště (0:36).
Císař Haile Selassie (1:08–1:29): Etiopský císař ve vojenské uniformě obchází se svým nejmladším synem posvátný strom během tradičního svátku Masqal (1:08). Následuje přehlídka jeho uniformovaných stráží (1:16).
Tradiční bojovníci (1:58–2:09): Nadšení feudální bojovníci bez uniforem vedení svými náčelníky (1:58). Právě na tyto muže dopadla největší tíha celé války (2:04).
Italská strana fronty (2:12–2:30): Záběry ukazují italského vrchního velitele generála De Bona a Mussoliniho zetě, hraběte Ciana, jak dohlížejí na přesun dělostřelectva a zásob (2:18).
Etiopská partyzánská taktika (2:30–3:00): Pohyb etiopských posil v těžkém terénu plném roklí (2:30). Komentář vyzdvihuje jejich mobilitu, znalost krajiny a schopnost partyzánského boje (2:45). Jsou sice lehce ozbrojení, ale mají k dispozici i kulomety a protiletadlové zbraně (2:54).

Rok, na který vzpomínám

Když dnes na rok 1936 vzpomínám, vybavím si hlavně náš domov. Večery strávené u společného stolu, vůni babiččiných koláčů, tatínka s novinami v ruce i maminku, která se vždy snažila, aby nám nic nechybělo.

Byl to rok, kdy se svět rychle měnil. My jsme ale stále věřili, že všechno dobré teprve přijde. Nikdo z nás tehdy netušil, jak významné místo bude mít rok 1936 v událostech, které následovaly.

Narozeninové noviny 1936

Jestli hledáte dárek pro babičku, prababičku, nebo dárek pro dědu, pradědu… určitě mu pořiďte Narozeninové noviny z roku jeho narození. Dočte se tam daleko více o tom, co se stalo v roce 1936, než jsem si teď zavzpomínala. Nechejte si do novin vložit staré fotky a nezapomeňte, že noviny můžete použít jako přání – na čtvrté straně je totiž možnost vepsat osobní vzkaz nebo gratulaci s podpisy.

Sledujte nás na Pinterestu nebo Facebooku!