Co se stalo v roce 1946
Přenesme se společně o osmdesát let zpátky. Píše se rok 2026 a rodina se schází u slavnostně prostřeného stolu. Dědeček právě slaví narozeniny a mezi dárky objeví také narozeninové noviny připomínající rok, ve kterém se narodil. S úsměvem začíná vzpomínat na dobu, kdy svět vypadal úplně jinak.
Rok 1946: Když se lidé učili znovu žít
Druhá světová válka skončila teprve před rokem. V mnoha rodinách se stále vzpomínalo na ty, kteří se nevrátili, na rozdělené příbuzné i na těžké chvíle, které válka přinesla.
„Moje maminka mi později vyprávěla, že se tehdy lidé uměli radovat i z maličkostí,“ pokračoval dědeček. „Když se podařilo sehnat něco dobrého k jídlu, když se vrátil příbuzný, kterého dlouho neviděli, nebo když se rodina mohla sejít u jednoho stolu, bylo to skoro jako svátek.“
Rodiče měli spoustu starostí. Bylo potřeba pracovat, starat se o domácnost a přemýšlet, jak rodinu zabezpečit. Prarodiče zase předávali zkušenosti, pomáhali s vařením, opravami i péčí o děti. To, co se dnes někdy považuje za obyčejnou rodinnou výpomoc, mělo v poválečných letech velkou cenu.
A starší sourozenci? Ti často pomáhali s tím, co bylo právě potřeba. Místo dlouhého vysedávání u obrazovek, které tehdy ještě nebyly běžnou součástí domácností, trávily děti čas venku, hrály si s kamarády a vymýšlely vlastní dobrodružství.
„Když něco nešlo podle plánu, nikdo neměl čas dlouho sedět a litovat se. Muselo se začít znovu. A když se něco povedlo, slavilo se to třeba jen dobrým obědem.“
Co se dělo v Československu?
Zatímco se v rodinách řešily každodenní starosti, měnila se také celá země. Československo se po válce snažilo obnovit hospodářství a nastavit nové fungování státu.
Prezidentem byl Edvard Beneš a po prvních poválečných parlamentních volbách se předsedou vlády stal Klement Gottwald. Volební právo získali také mladší občané, protože věková hranice byla snížena z 21 na 18 let.
Vzniklo Revoluční odborové hnutí a v Olomouci byla obnovena univerzita, dnes známá jako Univerzita Palackého.
„O politice se samozřejmě mluvilo i doma,“ vyprávěl dědeček. „Dospělí poslouchali zprávy, četli noviny a přemýšleli, co všechno se ještě změní. Každý měl nějakou představu o tom, jak by se mělo žít lépe. Jenže ne vždycky šlo všechno tak, jak si lidé přáli.“
Poválečná doba totiž přinesla nejen nové naděje, ale také složitá rozhodnutí. Pokračoval odsun německého obyvatelstva a mnoho rodin zažívalo změny, které výrazně zasahovaly do jejich života.
Tajemství ukryté ve Štěchovicích
Rok 1946 přinesl také příběh, který jako by vypadl z dobrodružné knihy.
V únoru objevila třináctičlenná skupina amerických důstojníků a vojáků ve Štěchovicích ukrytý archiv. Z podzemního prostoru vynesli desítky beden s dokumenty bývalého německého státního ministerstva v Praze a odvezli je do americké zóny v Německu.
Československé úřady o akci předem nevěděly, a proto požádaly o vrácení dokumentů. Na začátku března se bedny vrátily na Pražský hrad.
Mezi materiály byl také tajný archiv K. H. Franka s důležitými dokumenty týkajícími se lidické tragédie.
„Když si představím, že někde pod zemí ležely bedny plné tajemství, připomíná mi to příběhy, které jsme si jako děti vyprávěli,“ usmál se dědeček. „Jenže tady nešlo o pohádku. Byly to skutečné dokumenty, které pomáhaly odhalovat, co se za války stalo.“
Také další události připomínaly, že minulost nešlo jednoduše odložit. Karel Hermann Frank, významný představitel nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava, byl v Praze odsouzen k trestu smrti.
Jak vypadala obyčejná domácnost?
„Víš, co je na starých fotografiích nejzajímavější?“ zeptal se dědeček vnuka. „Že na nich vidíš lidi, ale už neslyšíš, o čem si povídali. Nevíš, kdo měl zrovna radost, kdo se s někým pohádal nebo kdo se těšil na neděli.“
Život v roce 1946 se totiž neskládal jen z velkých historických událostí. Tvořily ho především obyčejné dny.
Maminky se staraly o domácnost, vařily a snažily se využít všechno, co bylo k dispozici. Tatínkové chodili do práce a přemýšleli, jak rodině zajistit co nejlepší budoucnost. Prarodiče předávali zkušenosti a děti se učily pomáhat, hrát si a vycházet s ostatními.
Ani tehdejší ceny nebyly bezvýznamnou součástí každodenního života. Kilogram žitnopšeničného chleba stál podle dobových údajů pět Kčs, kilogram másla první jakosti 94 Kčs a půllitr lahvového piva tři Kčs. Elektrický vysavač byl naopak nákladnou investicí, která vyšla na 2 400 Kčs.
„Dnes si otevřeš ledničku a přemýšlíš, co si dáš k večeři. Tehdy lidé někdy nejdřív přemýšleli, co se vůbec podaří obstarat,“ poznamenal dědeček. „A když se sešla rodina u dobrého jídla, nikdo nepotřeboval žádnou zvláštní příležitost, aby měl radost.“
Když se rodina bavila bez televize
Co dělali lidé ve volném čase? I v poválečných letech potřebovali odpočinek, zábavu a chvíle, kdy mohli zapomenout na starosti.
Oblíbeným cílem bylo kino. Diváci mohli vybírat z komedií, kriminálních příběhů i dramat. Promítaly se například filmy Právě začínáme, Pancho se žení, 13. revír nebo Cesta k barikádám.
„Kino muselo být velký zážitek,“ řekl vnuk.
„To jistě,“ odpověděl dědeček. „Když se lidé vydali za zábavou, chtěli si ten čas užít. A doma se zase povídalo, četlo nebo hrály různé hry. Každá rodina měla své zvyky a své malé radosti.“
Knihy měly důležité místo v životě dospělých i dětí. Čtenáři se mohli setkat například s knihami Bylo nás pět od Karla Poláčka nebo Němá barikáda od Jana Drdy. Právě příběhy a četba pomáhaly lidem poznávat jiné světy, přemýšlet a na chvíli se odpoutat od každodenních povinností.
A pak tu byly obyčejné návštěvy příbuzných, procházky, rozhovory a společné chvíle, které dnes někdy vnímáme jako samozřejmost.
- Olympijský oheň (0:08–0:12): Běžec přináší do Berlína olympijský oheň po trase dlouhé 2000 mil z řecké Olympie (0:08).
- Příjezd Adolfa Hitlera (0:12–0:19): Zaplněný stadion a ulice lemované nacistickými vlajkami vítají kancléře Adolfa Hitlera (0:12). Malá dívka mu předává kytici. [1]
- Defilé národů (0:19–0:42): Hitler zdraví z balkónu sportovce z 50 zemí světa (0:19). Mezi pochodujícími výpravami jsou vidět zástupci Velké Británie, Itálie, Japonska a jako poslední nastupuje hostitelské Německo (0:42). Mnoho přihlížejících i sportovců provádí nacistický pozdrav. [1]
- Oficiální zahájení (0:42–1:48): Adolf Hitler pronáší řeč a oficiálně prohlašuje 11. olympiádu za zahájenou (0:42). [1]
- Symboly míru a výstřely z děl (1:48–2:06): Jsou vypuštěni holubi jako symbol míru a pálí se slavnostní salvy z děl (1:29). Komentář ironicky zmiňuje, že Německo chce, aby všichni návštěvníci odjížděli jako přátelé (2:01). [1]
- Zapálení olympijského kahanu (2:06–2:18): Poslední běžec dobíhá na stadion, stoupá po schodech a zapaluje hlavní olympijský kahan (2:06). [1]
- Olympijská přísaha (2:18–2:40): Německý vzpěrač a veterán Rudolf Ismayr skládá olympijskou přísahu, přičemž v ruce drží nacistickou vlajku s hákovým křížem (2:18). [1]
Rok 1946 přinesl hudbu i nové kulturní zážitky
Kultura se po válce znovu stávala důležitou součástí veřejného života. V Praze se uskutečnil první ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, který se konal při příležitosti padesátého výročí založení České filharmonie.
První ročník filmového festivalu se konal také ve francouzském Cannes. V srpnu se mezinárodní filmová přehlídka uskutečnila rovněž v Mariánských Lázních.
„Lidé potřebovali něco hezkého, na co se mohou těšit,“ zamyslel se dědeček. „Po všem, co prožili, byla hudba nebo dobrý film příjemnou změnou.“
Ačkoli si dnes pouštíme oblíbenou hudbu několika dotyky telefonu, tehdy měly kulturní události jinou atmosféru. Návštěva koncertu nebo kina mohla být dlouho očekávaným zážitkem, o kterém se doma vyprávělo ještě několik dalších dní.
- Ikona her v nacistickém Berlíně (0:06–0:57): Jesse Owens se stal ústřední postavou her roku 1936 (0:43). Jeho týmový kolega Archie Williams ho ve videu označuje za „supermana“ týmu (0:25). Přestože byl stadion obklopen nacistickou propagandou (0:43), diváci Owense při každém příchodu bouřlivě vítali jako absolutní hvězdu a nejrychlejšího muže planety (0:51).
- Tři sprinterská zlata (0:57–1:28): Owens s lehkostí vyhrál závod na 100 metrů (0:57). Následně ovládl i 200 metrů, kde překonal olympijský rekord o téměř půl vteřiny (1:09). Třetí zlatou medaili si zajistil ve štafetě na 4 × 100 metrů, kde Američané zvítězili s náskokem 12 yardů a vytvořili světový rekord, který vydržel 20 let (1:22).
- Krize v dálce a pomoc německého rivala (1:28–1:59): Čtvrté zlato ve skoku dalekém bylo nejtěžší bitvou (1:28). Owens málem nepostoupil z kvalifikace kvůli přešlapům (1:46). Jeho hlavní německý rival Luz Long mu však sportovně poradil, aby si posunul značku odrazu dozadu a vsadil na jistotu (1:46).
- Finálové drama před Hitlerem (1:59–2:16): Ve finále Owens a Long sváděli boj před 100tisícovým, silně domovským publikem (1:59). Když Long Owense bodově dorovnal, stadion vybuchl nadšením (1:59). Owens však kontroval ještě delším skokem a svým posledním pokusem stvrdil vítězství novým olympijským rekordem (2:05).
- Příběh čistého přátelství (2:16–2:45): Němec Luz Long byl prvním, kdo Owensovi k vítězství pogratuloval (2:16). Zrodilo se mezi nimi silné přátelství, které přerušila až Longova smrt na frontě v roce 1943 (2:23). Owens později prohlásil, že ani roztavení všech jeho medailí by se nevyrovnalo čistému „24karátovému přátelství“, které v ten moment k Longovi cítil (2:28).
Sportovní radost, na kterou se nezapomíná
Sport dokázal spojovat lidi i v době, kdy se společnost stále vzpamatovávala z války.
Československé basketbalové družstvo vybojovalo v roce 1946 na mistrovství Evropy v Ženevě zlaté medaile. Úspěšní byli naši sportovci také na atletickém šampionátu v Oslu, odkud si přivezli čtyři bronzové medaile.
V Pardubicích se konala tradiční Velká pardubická. Zvítězil kůň Titan s jezdcem Milošem Svobodou.
„Když se našim něco podařilo, byla to radost pro všechny,“ poznamenal dědeček. „Člověk potřebuje mít také něco, z čeho se může těšit. A někdy stačí obyčejné vítězství, aby byl hned lepší den.“
Tento autentický dobový film s názvem „First War Film From Abyssinia“ z 10. října 1935 pochází z archivu AP Archive. Zachycuje úplný začátek konfliktu, mluví v něm patnáctiletý etiopský voják a ukazuje obě bojující strany (0:07). [1, 2]
Ve videu můžete spatřit:
-
Svědectví mladého vojáka (0:07–0:36): Patnáctiletý etiopský chlapec v angličtině vysvětluje, že jeho země je mírumilovná, válku nechce, ale pokud budou napadeni, budou bojovat do poslední kapky krve (0:07).
-
Protesty v Addis Abebě (0:36–1:04): Davy v hlavním městě demonstrují proti italské invazi, zatímco město sužují silné přívalové deště (0:36).
-
Císař Haile Selassie (1:08–1:29): Etiopský císař ve vojenské uniformě obchází se svým nejmladším synem posvátný strom během tradičního svátku Masqal (1:08). Následuje přehlídka jeho uniformovaných stráží (1:16).
-
Tradiční bojovníci (1:58–2:09): Nadšení feudální bojovníci bez uniforem vedení svými náčelníky (1:58). Právě na tyto muže dopadla největší tíha celé války (2:04).
-
Italská strana fronty (2:12–2:30): Záběry ukazují italského vrchního velitele generála De Bona a Mussoliniho zetě, hraběte Ciana, jak dohlížejí na přesun dělostřelectva a zásob (2:18).
-
Etiopská partyzánská taktika (2:30–3:00): Pohyb etiopských posil v těžkém terénu plném roklí (2:30). Komentář vyzdvihuje jejich mobilitu, znalost krajiny a schopnost partyzánského boje (2:45). Jsou sice lehce ozbrojení, ale mají k dispozici i kulomety a protiletadlové zbraně (2:54).
Kdo se narodil v roce 1946?
Rok 1946 dal světu mnoho osobností, které se později proslavily ve filmu, hudbě, sportu i politice.
Narodil se například režisér Steven Spielberg, který se stal jedním z nejznámějších tvůrců filmové historie, nebo herec Sylvester Stallone. Hudební svět získal Freddieho Mercuryho, pozdějšího legendárního zpěváka skupiny Queen, a také country zpěvačku Dolly Parton.
České publikum si s rokem 1946 může spojit zpěvačku Hanu Zagorovou, herečku Danielu Kolářovou, tanečníka Vlastimila Harapese nebo tenistu Jana Kodeše. Do stejného ročníku patří také Bill Clinton a Donald Trump, kteří se později stali prezidenty Spojených států amerických.
„Je zvláštní, jak každý člověk začíná úplně obyčejně,“ řekl dědeček. „Nikdo při narození neví, co všechno ho čeká. Někdo se stane slavným, jiný vychová rodinu, další celý život pracuje a pomáhá lidem kolem sebe. A přitom každý příběh má svou cenu.“
Narozeninové noviny 1946: Dárek, který vypráví příběh
Znáte někoho, kdo se narodil v roce 1946? Možná právě vaše babička, dědeček, maminka, tatínek nebo blízký přítel slaví významné životní jubileum.
Narozeninové noviny jsou originální dárek k narozeninám, který může oslavenci připomenout dobu jeho narození, tehdejší události i svět, ve kterém začínal svůj životní příběh.
Takový dárek může otevřít prostor pro vzpomínání. Pro vyprávění o rodičích a prarodičích, o prvních kamarádech, o práci, koníčcích i o chvílích, na které se nezapomíná.
Pokud hledáte jinou podobu osobního dárku, inspirujte se také narozeninovými plakáty. Ať už vybíráte dárek pro babičku, dědečka nebo jiného oslavence, největší hodnotu často nemá jeho cena, ale příběh, který připomíná.
Darujte vzpomínku na rok 1946 a nechte oslavence znovu vyprávět jeho vlastní příběh. Prohlédněte si nabídku narozeninových novin a plakátů na Digitální-dárek.cz.
Sledujte nás na Pinterestu nebo Facebooku!
