Co se stalo v roce 1965

Nedávno jsem listoval starým číslem časopisu z roku 1965, který jsem našel na půdě v podkroví. Najednou mě zavalila vůně starého papíru, smutek i radost, jako by ty časy nebyly tak dávno. Všechno se mi vrátilo: tón jazzové trubky, kroky na kamenech Karlova mostu, hlas Večerníčku. A tak vám chci vyprávět své vzpomínky – pro sebe, pro děti, i pro ty, kdo se ptají: „Co se stalo v roce 1965?“

Rok, kdy se narodil Večerníček

Pamatuji si, jak jsme s rodinou seděli v neděli u našeho starého televizoru Tesla a sledovali první Večerníček. Bylo to něco úplně nového – krátká pohádka před spaním. Ten chlapeček s papírovou čepicí a roztomilou znělkou – to bylo kouzlo dětství. První příběh „O klukovi a kometě“ s paní Štěpánkou Haničincovou si pamatuju dodnes.

Hudba, která dobyla svět... i Prahu

Víte, co byl tehdy opravdu vrchol? Louis Armstrong v Praze! Když jeho All Stars hráli v Lucerně a sál byl narvaný k prasknutí, měl jsem husí kůži. Vystoupil devětkrát – a pokaždé to byl zážitek. Nechyběli ani Jiří Suchý a Šlitr jako moderátoři, a v publiku Karel Gott, Vlasta Průchová… Prostě večírek století.

A mimochodem – právě Karel Gott získal potřetí Zlatého slavíka. A poprvé tehdy zazářila Helena Vondráčková. Hudebně se rodil nový svět – třeba The Doors nebo Pink Floyd právě ten rok vznikli.

Proměny Prahy a české krajiny

V roce 1965 jsme byli svědky mnoha proměn. Na Petříně se sesunula půda, lanovka byla zničena a už jsme si říkali, že ji snad nikdy nespraví – nakonec to trvalo dvacet let. A Karlův most? Tehdy se uzavřel pro auta a začala jeho generální oprava – byl to krok k jeho dnešní kráse.

V Podolí jsme se šli podívat na nově otevřený plavecký stadion – moderní a obrovský! A pamatuji se, jak jsme se těšili, že konečně máme čistírnu odpadních vod. Bohužel – jak rychle ji otevřeli, tak rychle zjistili, že nefunguje. Její plný provoz přišel až o dva roky později.

Kultura, která zanechala stopu

V Brně se slavnostně otevřelo Janáčkovo divadlo. Opera „Příhody lišky Bystroušky“ při premiéře dojala i toho nejtvrdšího diváka.

A Václav Havel? Tehdy jsme poprvé slyšeli jeho „Vyrozumění“ v Divadle Na zábradlí. Netušili jsme, jaký vliv tenhle mladý dramatik jednou bude mít.

Politické a církevní otřesy

Na jaře jsme se dozvěděli, že arcibiskup Beran musel odejít do exilu. Byl to smutný moment. Nahrazen byl Františkem Tomáškem, tehdy ještě ne tak známým.

A přitom ve světě se děly velké věci: Druhý vatikánský koncil skončil a změnil přístup církve k modernímu světu. A papež Pavel VI. navštívil jako první papež v dějinách Spojené státy, kde pronesl řeč v OSN. Doba se zkrátka měnila.

Vesmír se otevřel lidem

Nezapomenu nikdy na to, jak jsme s napětím sledovali zprávy z Bajkonuru. Sovětský kosmonaut Alexej Leonov vystoupil jako první člověk do volného kosmu – jen na laně, 12 minut ve vesmíru! A jak dramaticky skončil návrat! Přistání v tajze, mráz, sníh, stavění srubu… Neuvěřitelné!

A Američané? Ti nezůstali pozadu. Edward White se ve vesmíru vznášel ještě déle. Byl to opravdu začátek éry, kdy jsme začali sahat ke hvězdám.

Sport a slavnosti

Na Strahově jsme tleskali III. spartakiádě – „Zpěv míru“ a „Vítězství patří nám“ byla hesla, která jsme volali s nadšením. A když Mocná vyhrála Velkou pardubickou, slavilo se u nás v hospodě ještě tři dny.

A Zlatý míč? Ten získal portugalský mág Eusébio. Naše Andrej Kvašňák byl sedmnáctý, což nám připadalo jako malý zázrak.

Výlet s babičkou na Petřín

Ještě vtipná vzpomínka na závěr, tu si nemohu odpustit… Na jaře 1965 jsme šli s babičkou a sestřenicí na Petřín a těšili se, že se svezeme lanovkou. Jenže jsme dorazili přesně den po tom, co se kvůli dešti sesunula půda a trať byla zničená. Babička tomu nechtěla věřit, pořád opakovala, že „Petřín bez lanovky je jako koláč bez náplně“. A tak rozhodla, že si to vyšlápneme pěšky – s tím, že „nám to jen prospěje“.

Po dvaceti minutách jsme proklínali každý kořen, každý schod a i každou kapku deště. Když jsme konečně dorazili nahoru, babička pronesla, že si za ten výkon zasloužíme odměnu a vytáhla termosku s meltou a sušenky – jenže termoska byla prázdná… Viník byl jasný – děda si z ní před odchodem doma nalil do hrnku a neřekl to nikomu. Babička se tak na lavičce rozčilovala nahlas, že prý „jestli se ta lanovka nespustí dřív, než půjde do důchodu, tak si město přestane zasluhovat její daně“.

Když se pak lanovka znovu rozjela až o dvacet let později, už jsme jí říkali jen „babiččina kletba“. A přesto – nebo právě proto – na Petřín chodíme pěšky dodnes. Nahoře si vždycky vzpomeneme na příhodu s odměnou a prázdnou termoskou.

Byla to doba, kdy se svět měnil ve věcech viditelných i neviditelných – a často jsme si uvědomili význam až zpětně.

Co dalšího se stalo v roce 1965?

V roce 1965 se do Záluží u Mostu dostala první ropa z ropovodu Družba, která k nám dorazila potrubím z Bratislavy – tehdy to byla technická senzace a slib doby hojnosti.
V Krkonoších mezitím vyhořela historická Labská bouda, a to kvůli neopatrnému zacházení s benzínovou lampou – mluvilo se o tom týdny, protože šlo o památku z 19. století.

Nemohu nezmínit úspěch československých filmařů. Tehdy se v kinech promítal film „Zlatá reneta„ režiséra Otakara Vávry a právě ten byl později oceněn Zlatou mušlí na festivalu v San Sebastianu. Hlavní roli 51letého knihovníka Jana ztvárnil Karel Höger.

Narozeninové noviny 1965

Rok 1965 byl prostě jako kometa – rychlý, oslnivý a s dlouhým dozvukem v paměti těch, kdo ho zažili. Jestli hledáte dárek pro příbuzného – babičku, dědu, švagrovou, švagra nebo tchyni… určitě jim pořiďte Narozeninové noviny z roku jeho narození. Dočte se tam daleko více o tom, co se stalo v roce 1965, než jsem si teď zavzpomínal. Nechejte si do novin vložit staré fotky a nezapomeňte, že noviny můžete použít jako přání – na čtvrté straně je totiž možnost vepsat osobní vzkaz nebo gratulaci s podpisy.